Rilkeho stezka

Letos jsem dostala novou výzvu, většinou dělám na horách krátkodobé záskoky, dva týdny, měsíc, prostě podle toho, jak je potřeba. Jenže tento rok, když kolegyně otěhotněla mě potřebovali víc, než jsem čekala. Mít práci na plný úvazek, do toho se snažit udržet tělo ve formě. Na highline můžu, ale někdy mě ještě po autonehodě bolí záda.
 Do toho příprava projektů. Bylo toho na mě nějak moc, takže už jsem ani pořádně nevěděla co a jak, potřebovala jsem získat odstup a utřídit si priority. Od slacklinové kamarádky jsem dostala jsem pozvání navštívit jí na lezeckém a slacklinovém festivalu v Chorvatsku, který také trochu pořádá. A tak jsem si vzala na pár dní dovolenou a jela trochu změnit vzduch. Vyrazila jsem ve čtvrtek večer po práci a měla jsem přesně týden na dovolenou, což pro mě je hodně málo, když jsem zvyklá trajdat týdny po Evropě. Ale někam vypadnout už byla skoro nutnost. Cestou do Chorvatska jsem hledala. kde bych mohla po cestě zastavit a přespat v Itálii. A když jsem tak brouzdala internetem narazila jsem na Rilkeho stezku, která je nedaleko od města Trieste. Parkování zdarma, takže to bylo idealná místo, když jsem přijela ve 3 v noci. Ráno jsem se probudila do krásného počasí a skvělé vyhlídky.  Stezka není vůbec dlouhá, je to hodinová procházka z rybářské vesničky Sisiany do Duino, kde se nachází starý zámek. Není divu, že to byla jedna z oblíbených procházek Rainera Marii Rilkeho, básníka rakouského původu, narozeného v Praze. Což mi přišlo také docela poetické. . Procházka kolem moře byla na takové rozjímaní ideální a vlastně to bylo i takové posvátné, při představě, že tam chodil někdo, kdo v literatuře uspěl. S Falcem jsme prozkoumali staré válečné chodby z druhé světové války. Zajímalo by mě, co všechno tam Falco cítil. Protože to bylo určitě místo plné historie a emocí a já myslím, že pes takový věci pozná. Nicméně tam také projde pěkná řádka turistů, takže bůh ví, co tam ten pes cítí;) Mně to tam moc nevonělo, ale zajímavé to bylo. Když jsem došla do městečka Duino, šla jsem se podívat na zámek. Starý zámek je vyloženě troska a není to přístupné, druhý novější zámek byl v rekonstrukci a se psem by mě tam stejně nepustili. Velmi mě ale potěšila natažená slackline na místní koleji, takže místo kulturního vzdělavání došlo na sport. A já udělala malou slackline show pro německý turisty.
Když jsem se vrátila k autu, posvačila jsem při vyhlídce na místní přístav a vypravila se za dalším dobrodružstvím do Chorvatska.